Zimní příprava na canicross
Máte rádi canicross a chcete se dozvědět, jak trénují jiní? Tak si přečtěte článek naší ambasadorky Aničky Cylkové, která je vášnivou canicrossovou závodnicí.
Je listopad, a to znamená pro běžce jediné – začátek zimní přípravy aneb nabíhání dlouhých, pomalých objemů, které jsou občas zpestřeny fartlekem či silovou vytrvalostí v kopích. Jak ale trénuje takový psí atlet specializující se na sprintové tratě? Má také přípravné období, kdy naběhavá objem?
Na začátek je třeba vymezit si pár pojmů ze světa canicrossu. Canicross je jednou z disciplín individuálního mushingu. Dalšími disciplínami jsou bikejoring – jízda na kole se psem, scooterjoring – jízda na koloběžce se psem, nebo v zimě skijoring aneb jízda na běžkách se psem.
Závodit se psem se dá i na různé vzdálenosti. U nás v České republice patříme mezi světovou špičku v individuálním mushingu specializující se na sprintové tratě. Sprint v mushingu není jako v atletice 100 nebo 200 metrů, ale je to trať o délce 3 až 6 kilometrů. Canicrossová sezóna se dělí na dvě části, jarní a podzimní. V létě je od práce v postroji pauza. A to zejména kvůli riziku přehřátí psů, jelikož se psi nepotí. Vrchol sezóny je vždy na podzim, na přelomu října a listopadu, kdy se koná Mistrovství Evropy a Mistrovství světa.
Ale jak tedy připravit sebe a psího sportovce?
Je na místě si přiznat, že psi jsou na tom s fyzičkou mnohonásobně lépe něž my lidé. Ostatně to určitě znáte, pokud běháte se psem i vy. Já si tento fakt ověřím pokaždé když běhám v kopcovitém terénu a Ruby na mě čeká na každém vrcholu s výrazem „Co ti jako tak dlouho trvá? Běžíme, paničko!“
Jak tedy na přípravu psího atleta?
Z mých zkušeností, kdy se ve světe individuálního mushingu pohybuji již 10 let, si stojím za názorem, že není vše jen o práci v postroji. Hlavní rozdíl v přípravě psa a člověka je ten, že vašeho psího parťáka musí trénink v postroji vždy bavit. Určitě se i ve vašem tréninkovém plánu objeví někdy trénink, do kterého se vám úplně nechce a spíš než tréninkem fyzickým, je tréninkem na vaši psychiku. Psovi tento typ tréninku nevysvětlíte. Bohužel pomyslná hranice přetížení psa je velmi tenká a pro každého pejska individuální. Stačí málo a můžete si zadělat na opravdový problém. I toto je jeden z dalších důvodů, proč mají pejsci letní pauzu, aby si od práce v postroji odpočinuli. Proto není stěžejní částí tréninku psa neustále „drtit“ prací v postroji.
S mou 3letou fenkou maďarského ohaře Ruby trénujeme v postroji v přípravném období dvakrát, někdy třikrát týdně. To je ale maximum. Zbytek tréninků chodí se mnou na volno v rámci mých běžeckých tréninků, kdy si běží ve svém tempu. Já se v zimním, přípravném období, soustředím primárně na naběhání objemu kilometrů a vybudování aerobní vytrvalosti. Aby trénink nebyl pořád jen o pomalém běhu, tu a tam mám v tréninkovém plánu napsaný fartlek, či silovou vytrvalost v podobě běhu do kopce. Kromě canicrossu se totiž sama věnuji běhu na střední tratě délky 10 a 21 kilometrů, kde zimní vytrvalost je základem pro další tréninkový cyklus.
Jak to ale stíhám, že? Můj běžecký trénink, 2x týdně kompenzačně plavání, k tomu 2-3x týdně odběhat trénink s Ruby. Člověk by si myslel, že jsem pomalu profík a nedělám celé dny nic jiného.
Nenechte se zmást. Stejně jako vy mám i já své pracovní a školní povinnosti. Právě proto 3 tréninky, kdy je potřeba s Ruby běžet druhou fázi v tempu 3:00 – 3:30 neběhám, ale jezdím na speciální terénní koloběžce. Jednak aby mé tělo stihlo zregenerovat, a za druhé šetřím své klouby a čas. Ruby zase díky tomu zakusí tvrdou práci, kdy za sebou táhne téměř 60 kg mrtvé váhy. Takový silový trénink je pak neuvěřitelné znát při našich canicrossových závodech.
Suma sumárum hlavní rozdíl v přípravě běžce bez psa a běžce se psem, je jen timing a logistika tréninků. A ten timing zmiňuji záměrně. Když se totiž řítíte na koloběžce nebo na kole v tréninku 25-30 km/h (a to se jen vezete), nestojíte o potkávání ostatních pejsků. Proto vyrážím na trénink s Ruby až večer po svém tréninku.
Pokud ale takhle pes trénuje má i nějakou speciální stravu?
Odpověď je ano. Stejně jako vy potřebujete doplnit před během a po tréninku potřebné ionty, minerály a proteiny, potřebují je doplnit i psí parťáci. Možná vás teď překvapí, když řeknu, že Ruby má stejně doplňků stravy jako já.
Před tréninkem dostává svůj iontový nápoj Speed&Power, který ji dodá potřebnou energii, minerály a vitamíny, a hlavně ji hydratuje. Stejně jako u lidí, je i u psů důležité načasování podání „ionťáku“. U psů navíc hrozí riziko torze žaludku při nedostatečné pauze mezi napájením a výkonem. Proto je správné napájení psa velkou alchymií, kterou je potřeba postupně vyladit.
Já jsem si před tréninkem oblíbila MINERAL DRINK s příchutí grepu, který mi absolutně vyhovuje. Pokud mě čeká dlouhý a náročný odpolední trénink piji jej už během dne. Ruby její pitíčko dávám 2- 3 hodiny před tréninkem.
Po tréninku sahám vždy po RESTART DRINKu, díky kterému uhasím žízeň a hlavně začnu regenerovat. Počkat, počkat a existuje i psí recovery drink?
Ano! Existuje! Princip fungování je stejný jako u lidí. Akorát složení je jiné. Přeci jen rybí protein není úplně moje první volba, to nechám Ruby. Možná vás ale překvapí fakt, že kromě proteinové kaše, mají psi i svoje proteinové tyčinky. Jak jsem řekla na začátku, s Ruby máme doplňků stravy přibližně stejně.
Já mám ráda WHEY PROTEIN s příchutí pistácie. Tam je to jasné.
A co regenerace? Chodí i psí sportovci na fyzioterapii?
Pojďme si na rovinu říct, že regenerace je klíč k úspěchu. Mám moc ráda anglické přísloví „Train smart, not hard“ aneb trénuj chytře, ne tvrdě. Ono totiž kolikrát vám víc pomůže jeden trénink vynechat nebo místo původního plánu si jít jen tak na 40 minut volně zaklusat, než mermomocí běžet bezmyšlenkovitě trénink. To samé platí i u psů.
Stejně jako my bychom se měli před a po tréninku protahovat, měli bychom pozornost věnovat i psím kámošům. Dnešním trendem u značné části canicrossařů je zanedbávat sebe a upřednostňovat hlavně své čtyřnohé parťáky. To dle mého názoru z pozice fyzioterapeuta není úplně dobře. I když možná svým názorem teď rozvířím vášnivou debatu, myslím, že prioritou bychom měli být my, lidé. Samozřejmě, že i já chci pro svého chlupatého parťáka jen to nejlepší, ale za každou cenu. Psi se pohybují převážně během, mají neskutečně vyvinutý svalový aparát, k běhu a pohybu v přírodě byli stvořeni. Naše populace původně také, ale vlivem dnešní doby, kdy 95 % dne sedíme, tak prioritní návštěva by měla být ta naše.
Pes bude naprosto spokojený, když mu večer v pelíšku namasírujete, prohmátnete svaly, které při práci v postroji používá nejvíce, a uděláte pár základních protažení, které opravdu zvládne každý. To samé platí i pro vás. Sami jako běžci víte, že váš úspěch nezávisí na jednom konkrétním tréninku. Věřím, že pokud do vašeho i psího tréninku zařadíte pravidelné protahování a budete důslední, máte se na jaře až opět vypukne závodní sezóna na co těšit!
