Někdo hledá výmluvy, někdo cesty
Doba nepřeje závodům a někdy se motivace k tréninku těžko hledá. Ale to neplatí o Davidu Jílkovi, který minulý víkend vystoupal na sjezdovce v Koutech nad Desnou sjezdovku 8848 m, což je výška nejvyšší hory světa Mount Everestu.
S Davidem spolupracujeme již 2. rokem a na svém kontě má několik úspěchů – 2. místo na závodu Israman, 3x se stal vítězem českého závodu Winterman a několikrát získal pódiové umístění na dlouhém triatlonu.
A jak jsme již v úvodu napsali, jsou lidé, kteří hledají výmluvy, proč trénink nejde, David patří mezi ty, kteří si na tréninku hledají to dobré a dobro jím rozdávají. A o to právě o minulém víkendu šlo.
Davide, prozradíš nám, o co minulý týden šlo?
Já bych začal tím, jak to celé vzniklo. Kdy
Když se nám postupně zrušily závody Triatlon North Africa a Isramen, přemýšlel jsem, jak se zničit alespoň trosku smysluplně. Jelikož jsem téměř celou zimu stál na skialpech, napadlo mě, že se pokusím o tzv. Everesting, a aby to nebylo jen o prázdných výstupech a sjezdech chtěl jsem to s něčím spojit. Při jedné společné vycházce s kamarádem jsem o tom začal mluvit s kamarádem a ten navrhnul, že věnuje za každý nastoupaný metr 10 Kč – což bylo téměř 100 tis Kč pro někoho, komu by tyto peníze mohly pozor. Na takové nabídky se prostě neříká ne! Nakonec jsem vybral dvě rodiny.
Hned na to jsme se spojili s Luckou Mahdalovou, která dělá pro město Zábřeh, ze kterého pocházím, propagaci na sociálních sítích a poprosili ji o pomoc. Ta se kromě propagace této akce vrhla i na založení sbírky. S jejím nesmírným odhodláním jsme se sbírkou mohli cca 2 týdny před akcí vyjít oficiálně ven.
Jak jsi se na to připravoval a jak dlouho?
Letošní zimu jsem vesměs strávil na ski alpech. Tuhle aktivitu společně s běžkami zařazuji poslední roky do zimní přípravy víceméně místo cyklistických vyjížděk, protože u nás je to s těma podmínkama pro cyklistiku složitější. Abych tedy řekl pravdu, připravoval jsem se celou zimu.
Jak probíhala samotná výzva?
Vstával jsem už ve 3:50, lehce jsem posnídal kaši Pelupa. Nachystal jsem 14 bidonů ionťáku, 20 tyčinek a gelů dohromady. K tomu jsem s sebou nějaký vývar a čaje. A s tím vším jsem vyjel do Koutů, abych v 5.15 vyrazil na první výšlap.
Celý den tam se mnou byla spousta lidí, včetně Lucky a jejího manžela Jiřího Mahdala, který to všechno zdokumentoval, včetně videa. Přijelo se za mnou spoustu kamarádů, kteří si třeba jeden nebo dva výšlapy se mnou dali. Ale nejvíc výstupů, asi 10, jich se mnou dál Roman Fišnar, který je mimo jiné záchranář u Horské služby tady v Koutech. Má skvělou fyzičku, takže to s ním šlo velmi dobře. Občas ale nastaly chvíle, kdy jsem kvůli tempu musel chodit sám, abych se moc nezdržoval. Ona se pak každá chvíle navíc nastřádá a ke konci by to bylo znát.
A abych nezapomněl. Poslední 1,5 výstupu se mnou šla i moje žena, která se i s dětmi za mnou přijela také podívat.
Měl jsi krizi?
V podstatě ani ne. Akorát ten poslední půl výstup se mi už udělalo zle – asi ze zimy a míchání jídla, které mi vozili kamarádi. Ale jinak to uteklo strašně rychle.
Jak dlouho ti tedy nakonec trvalo nastoupit těch 8848 ma a měl jsi nějakou krizi?
Ve finále mě to stálo 14 hodin a 25 minut. To je hrubý čas i s pravidelným svlíkáním a oblíkáním podle toho, jestli jsem právě vylezl nebo slez. Jinak čistý čas pohybu byl 12 hodin.
Krizi jsem v podstatě ani neměl. Akorát na ty poslední výstupy, na které mě doprovázel žena, se mi udělalo zle. Ale za to si můžu i tak trochu sám. Ono ten den byla dost velká zima, -11°C, což byl jeden faktor a druhý byl, že jsem udělal dietetickou chybu. Ale když ono nešlo odolat všem těm koláčkům, kteří mi kamarádi přivezli na přilepšenou.
A jak jsi se tedy v průběhu dne jinak stravoval?
Měl jsem to naplánované jednoduše: každou hodinu 1 gel, 1 tyčinku a 1 ionťák + jsem doplňoval něco navíc. V 1. dvou výstupech mi ale všechno zamrzlo a pak jsem místo tekutého ionťáku měl ledovou tříšť. Ale ředil jsem to čajem, případně jsem si to mohl ohřát v zázemí horské služby, kam mě pustil kamarád Roman.
Také jsem doplňoval AC SALTS, které jsem doplňoval v průběhu dne. Zhruba po 2 tabletkách po třech výstupech a od poloviny dne jsem začal jíst kofeinové tablety X-RIDE.
Když se na to dneska koukneš, co je horší triatlon nebo tohle?
Z hlediska času je toto delší. Ale nezávodil jsem, takže jsem to měl jako sobotní výlet. Nemusel jsem spěchat domů. Akorát sem musel stihnout večer pohádku s mýma holkama. Ale ve finále to nebylo tak těžké, jak jsem si myslel. Tam nejsou žádné otřesy a nahoru se jde skluzem a dolů se jede. A tempo jsem si mohl určovat já. Těžko se to srovnává, když to nebyl závod a ani jsem na to neměl nějaký čas. Takže tohle bylo rozhodně klidnější.
Davide, a teď už jen poslední otázka: kolik se tedy nakonec dohromady vybralo?
I mě samotného ta konečná částka překvapila. Nakonec jsme společně získali 330 000 Kč a z toho bylo vybráno cca 220 tisíc již před startem. Za mě tedy velký úspěch a chtěl bych poděkovat nejen všem, kteří přispěli, ale i těm, kteří mi pomohli tohle celé absolvovat.
