CO U NÁS #TANKUJE PROLETÁK?

Petra Letáka můžete znát jako skvělého MTB závodníka a předního českého enduro jezdce. Ale má i druhou tvář: Petr je totiž v civilním zaměstnání právník ve známe advokátní kanceláři eLegal. Jestli vás tedy zajímá, jak se dá skloubit povolání právníka a MTB jezdce na špičkové úrovni, tak si přečtěte náš rozhovor.

Petře, co bylo dřív? Kolo nebo práva? Jak se právník dostane ke kolu?

Určitě kolo! Takže je to spíš „jak se cyklista dostane na práva“. Rodiče nás se starším bratrem vždycky vedli ke vzdělání, za což jim zpětně moc děkuji. Historicky máme práva v rodině: dědeček byl právníkem a má sestřenice také. Já se pro studium na právnické fakultě rozhodl někdy ve druhém ročníku gymnázia, kdy jsem si zapsal volitelný předmět „Právo“. Zprvu se mi na tom líbilo, že je to taková „exaktní věda“, když zákon něco říká, neexistuje jiná cesta. To jsem si alespoň tehdy myslel, dneska bych o tom ale prohlásil úplný opak :).

Jak dlouho jezdíš a co tě k tomu přivedlo?

Na kole jsem začal jezdit už jako malý prcek. Zprvu to bylo ale spíš odrážedlo. První opravdu pěkné kolo přišlo asi v 10 letech a bylo z Mountfieldu. Bylo modré a mělo takové silné trubky. Myslel jsem si, že je to proto, aby vydrželo skákání. Doteď si na něj pamatuji a také si velmi dobře vzpomínám, že už tehdy jsem hledal každý obrubník, o který by se dalo poposkočit.

Asi ve 12 letech mě pak vzal starší bratr na BMX dráhu v Řepích. Byla to dráha postavená z hlíny, plná umělých skoků a klopených zatáček. No, a od té doby se to se mnou vezlo a tahle dráha se stala na dalších pár let mým druhým domovem, ale i pohřebištěm několika kol, nespočtu cyklistických komponentů a v neposlední řadě i místem, kde se mi povedlo si zlomit několik kostí.

Systematicky jsem se začal na kolo připravovat ale až od mých 19 let. Tehdy jsem závodil ve sprinterské disciplíně zvané fourcross (4x) a ve 22 letech následně začal s enduro závody. Musel jsem tedy upravit trénink ze sprinterské disciplíny na něco, co je spíše podobné vytrvalostní disciplíně.

Dá se skloubit tvé povolání s tréninkem? Jak často trénuješ?

I když to není vždycky úplně snadné, zatím to jde. V naší kanceláři máme velmi mladý kolektiv a všichni mí kolegové se věnují nějakým mimo pracovním aktivitám. Máme zde vášnivé motorkáře, instagram influencery v oblasti zdraví a fitness nebo cestování.  Kolegové včetně nadřízených ctí „work-life balance“ pravidla, a možná i proto se do práce pořád těšíme. Výhodou povolání právníka v naší kanceláři je i možnost home-officu nebo tzv. neomezené dovolené a dalších firemních benefitů. Můžu si tedy částečně upravovat časový harmonogram podle potřeb.

Jak často trénuješ?

Mám mezi 15 – 25 hodinami tréninku týdně. Podle toho, v jaké fázi roku se nacházím. Jeden den v týdnu mám zpravidla úplně volno. Zbylé dny alespoň jeden, někdy i dva tréninky denně. Práce má ale přednost. Proto, když se toho v práci potká víc, je potřeba to upravit. Vlastně mě občas překvapuje, jak někdy stres z práce dokáže negativně ovlivnit regeneraci a chuť trénovat. Tudíž práce se mnou taky někdy „cvičí“, ale to zná asi každý.

Trénovat chodím převážně ráno před prací (posilovna, plavání, běhání, rotoped…) a někdy i večer po práci. Teď už je dlouho světlo, takže se dá jít po práci na chvíli i na kolo. Ale v zimě jsem trávil poměrně hodně času na rotopedu nebo na válcích, což obzvlášť večer po práci bývá dost na morál.  

Máš nějaký svou oblíbenou destinaci na trénink? A máš nějaký tip na to, kam vyjet jezdit do zahraničí?

Oblíbenou destinací bude určitě Finale Ligure v Itálii, kam jezdím každý rok před sezonou trénovat a trochu se rozjezdit. Jezdí se zde i světový pohár v enduru a úroveň místních trailů tomu odpovídá. Dlouhé a mnohdy i technicky náročné traily, jejichž obdoba se v našich podmínkách hledá těžko. Vše je navíc doplněno o neustálý výhled na moře z přilehlých hor italské Ligurie. Je to určitě i můj tip na zahraniční výlet pro každého nadšeného horského cyklistu.

Úplně nejkrásnější destinací, na které jsem měl možnost se projet na kole, ale bude Northstar v severní Californii USA, nebo proslulý Whistler v Kanadě. Ale to už je od nás trochu z ruky. Obě destinace jsou úplně jiné a něčím naprosto výjimečné. Určitě bych se do Kanady a USA ještě rád s kolem někdy vrátil. Míst k objevování je ale na světe spousta! 

Ty jsi kromě jiného i instruktorem MTB kurzů Trail Guide? Co tě na tom baví a jak takové kurzy probíhají? Jsou to kurzy pro začátečníky, nebo by měl už člověk mít nějaké zkušenosti?

Celý projekt Trail-Guide mě hrozně baví! Nejsou to pouze kurzy, je to budování bikové komunity, poznávání nových lidí se stejnými zájmy, výchova mladší generace atd. Líbí se mi na tom hlavně to, že zatímco já jsem se základy na kole musel naučit sám někde na BMX dráze, což mě stálo dost zlomenin a mé rodiče peněz, účastníci kurzů se mohou to samé pod vedením zkušeného guida naučit rychle, bezbolestně a s menší spotřebou materiálu :). Ačkoli jsem se považoval za docela zkušeného jezdce, sám jsem si během jednotlivých lekcí osvojil několik nových dovedností, nebo odstranil pár špatných návyků na kole.

Kurzy jsou rozdělené podle úrovně jednotlivých účastníků. Své si tedy najde jak úplný začátečník, tak středně pokročilý, nebo i slušně vyježděný biker, který chce pouze zlepšit techniků skoků nebo se naučit nějaké triky na kole na zemi. Projekt Trail-Guide již funguje nějaký pátek a kluci, kteří stojí v jeho čele, vypilovali jednotlivé kurzy i výcvikové metody na základě zpětné vazby takřka k dokonalosti. Vyzkoušet kurz tedy doporučuji každému, kdo chce své dovednosti na kole posouvat dále a nechce se to učit způsobem „pokus – omyl“, jako já za mlada.

A co jiné koníčky máš anebo už nic jiného nestíháš?

Řekl bych obecně, že sport patří mezi mé koníčky. Zároveň ale nejde pořád jenom sedět na kole. Takže dělám rád cokoli, u čeho se trochu zapotím. Jediné, na co mi mimo sport zbývá alespoň trochu času, je rodina a přítelkyně. Přítelkyně to má se sportem naštěstí nastavené podobně jako já, takže často spojujeme společný čas a sportování dohromady.

Jako zástupce společnosti Penco se tě nemůžu nezeptat, jaké naše produkty máš nejraději a jestli máš třeba nějakou radu, jak je používat?

Používám spoustu produktů Penco. A to hlavně kvůli jejich kvalitě a dobré chuti. Pokud bych si ale měl vybrat ty nejoblíbenější, tak to budou Jelly Barky, proteinové tyčiky , hlavně čokoláda – Toffee, a právě Pelupa.

Jelly Barky určitě protože se složením blíží klasickým gelům. Používám je převážně v závodě, kde mám pocit, že skutečně něco jím, ne jak u klasického gelu, a zároveň jsou i chuťově výborné. A tím, že jsou skladné, tak se jich vejde do kapsy hodně a když na ně spadnete, nevytečou vám do kapsy.

Pelupa je pro mě pak skvělý kamarád ráno před startem závodu. Mívám trochu stažený žaludek a tahle kaše je jedna z mála snídaní, kterou skvělé strávím a dodá mi energii.

A mou tajnou radou je mít dostatek Penco AC Salts tabletek při závodě v blistru v kapse a každou hodinu si brát jednu a předcházet tak ztrátě minerálů, krečím a náhlému propadu energie, což se mi v minulosti stávalo často a nevěděl jsem proč.

Děláš při doplňování energie rozdíl v tréninku a závodě?

Určitě ano. Při tréninku se snažím používat více klasickou stravu, protože v tréninku nehraje roli žádný stres. Mám čas na to si zastavit a v klidu se najíst, což v závodě udělat nemůžu. V tréninku do sebe zároveň nechci dostat naráz příliš mnoho energie a chci, aby se tělo snažilo a hledalo si jiné zdroje energie. Třeba vlastní tukové zásoby.

A během závodu je to pak úplně obráceně. Chci přijmout co největší množství energie v co nejlépe stravitelné formě a co nejméně zatížit trávící soustavu a celé tělo distribucí živin. Chci využít maximální možnou míru energie převážně pro závod a ne na trávení, v čemž mi produkty Penco skvěle pomáhají. Kdybych měl dát tedy příklad: V tréninku si Jelly Barku dám jen tehdy, když přijde krize. V závodě naopak, aby krize nepřišla vůbec :).

Když už mluvíš o závodění: na jaký závod vzpomínáš nejraději a na který bys nejraději zapomněl?

Začnu odzadu. Určitě se v našich kruzích vypráví a asi ještě chvíli bude o mém prvním závodu na světovém poháru v enduru. Ten jsem absolvoval v roce 2017 v okolí města Millau ve Francii. Těžké dva dny tréninku v dešti, na které navazovaly další dva dny závodění. Jak jinak než zase v dešti. Předposlední den jsem tam měl celkem velký pád a večer mé stehno vypadlo, jako kdyby mě do něj kopl kůň. Vůbec jsem nevěděl, do posledního dne nastoupím. Nakonec jsem závod dokončil, ale byl to křest ohněm a zároveň motivace do dalšího tréninku. Kamarádi vypráví, že když mě viděli startovat do poslední RZ (poslední měřený úsek), vyrazil jsem ze startu, mával s kolem z jedné strany na druhou a prakticky stál pořád na místě. Bylo vidět, že jsem toho měl plné zuby.

A nejlepší závod byl asi můj úplně první enduro závod v Sušici na Šumavě. Nic jsem od toho nečekal, neměl jsem žádné ambice, vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu. Na startu bylo okolo 300 jezdců. Po dojetí do cíle jsem se ani nedíval na výsledky, odhadoval jsem se někde v polovině startovního pole. Když jsem si cestou domů zobrazil výsledky a zjistil jsem, že jsem byl 8. v elitě a pod sebou jsem měl několik zvučných jmen, docela mě to potěšilo. Následující dva roky jsem v Sušici vždycky obsadit TOP 5 na MČR v enduru.

Na tyhle závody proto moc rád vzpomínám. Snad brzy přibudou další fajn vzpomínky.

A jsme u konce. Vím, že je těžké něco letos plánovat, ale máš na letošní rok nějaké plány nebo sny?

Závodní sezóna se plánuje poměrně brzy. Už někdy na začátku zimy. Spousta závodů má brzké deadliny na přihlášení. Sezóna je tedy „už naplánovaná“ poměrně dlouho a ve standardním režimu. Několik českých a několik zahraničních závodů celkem někde okolo 10 – 15 závodů za sezónu. Tak uvidíme, kolik jich nakonec absolvuji. Snad všechny.

Jinak se ale určitě těším na světový pohár v La Thuile v severozápadní Itálii. Je tam úžasný výhled na okolní stále zasněžené Alpy a potom na další závod světového poháru v Canazei. Rovněž v Itálii.

České závody ale mají také svoje. Určitě nevynechám závod v okolí Lipna pořádaný Michalem Prokopem. Nejsou tam sice tak vysoké kopce, ale o to lepší je tam koupání po závodě :).

Petře, moc děkuju za rozhovor a přeji úspěšnou sezónu.

Taky moc díky za rozhovor a vidíme se někde na kole! #tankujpenco