Jak profik z Túúr v pokročilém stavu těhotenství

Vladimír "Zorro" Hrabec (na Instagramu ho najdete jako @trizorro) je jeden z našich fanoušků. Penco je součástí jeho sportování snad od začátku, a i když není vrcholovým sportovcem, může se stát motivací nás všech a my ho poprosili, aby nám o své cestě za sportem napsal. Bavte se a budeme rádi, když nám napíšete, jak máte se sportem vy. 

Tož děcka,
chtěl bych se tady s váma podělit o ty pocity s tím mojím běháním (ne za babama), neběháním.

To tak jednú, L.P. 2015, sedím na židli v práci (su kuchař) a chcu si zavázat botky a jít dom. Když tu sa mi zařeže přeska od opasku do břucha takú silů, že to aj zabolelo a v hlavě mě problesklo, a dost, kurňa, Laďo si vyžraný jak prasa a šak si na něho pomalu ani nevidíš, (i když sa říká, že pořádný vercajk má být schovaný pod pořádnú střechú, ale to je jiné téma), a funíš jak sentinel když máš jít hore kopcom. Tak jsem sa rozhodol, že s tím bachorem zkusím něco udělat. Přestat kúřit cigára jsem po 20 rokách taky dokázal, tak tož zchudnút, ať su kluk jak šlank, taky zvládnu.

  Jak na to??
Tož aby kolena , klůby a tělo moc netrpělo, zvolil jsem po poradě sám zo sebú MTB koleso, šak co. Ušetřil jsem na cigárách, tak zainvestuju. A nic, vypadal jsem sice jak profik z Túúr v pokročilém stavu těhotenství, naparoval som sa jak kohút, když jsem vyrazil ale za tu dřinu jen pár kilo dole.

Ale to bylo spíš tím, že jsem přestal tak žrať. Ono sednút na kolo jedenkrát za týden a ujet 30km asi není to pravé ořechové ...

 No šak klídek, nic sa neděje, přidáme plavání, voda nadnáší a navíc tu je ten Archimédův zákon. A když plavú aj velryby, co bych nemohl i já. Na kraul ani myšlenka, to by mě hned tahali z vody, že sa topím, tak pěkně prsama, ale nebojte, aj hlavu som dal pod vodu, takže žádný styl a lá paní Radová. Jenže u toho plavání sa taky moc nechudne, to když plaveš pořád ve studené vodě sa jen tělo trocha vysportuje. Tak moselo přijít to, co moselo - BĚH!!!!!

Kúpil som na bazaru ňáké Salomóny či co, přece nebudu kupovat křusky za 3 litry, nésu blázen, a bylo úplně jedno, že to byly krosovky (v tu chvílu jsem ani nevěděl co to je, baže teniska jak teniska). Přikúpil tričko, trencle, ňáké ty serepetičky na ruky, nohy, kapsička na mobil nesměla chybět, abych byl IN a mohl poslouchat mjůzik a vyběhl... Tož povím vám, že po 100 metroch jsem myslel že zdechnu, ale kůsl jsem se a uběhl 1.500metrů a cítil sa jak king. To že jsem půlku šel pešo a zvládl to za 15 minut, už je vedlejší. Začal jsem.

Ještě že máme různé onkly Gůgly, tož začal jsem bádat jak na to a vybádal jsem velké kulové, ňáké aero anaero a tepovky, to šlo mimo mňa. Když běžím, tož na plné kule, néé? Až když som našel takovů tu tlupu šílenců (co jsem sa jim vždycky řechtal), co pořád někam běhajů, různě poskakujů, protahujů sa u kandelábrů jak baby u tyče, tak pak jsem poznal, co to to pravé běhání je.

Šak mi ten jejich trenér (Fana Kubínků) slušně naznačil, že běhám na ... jak to logo od Renolta. (Prý to logo je diamant,prča ne?). Tož to potom u nás v dědině, když cvičijú sokolky, je to jak v diamantovém dole, sú tam vybrošené kósky i ty nevybróšené. Začal jsem teda pomalu propadat do taja běhu a najednúct to šlo.

Už to tak nebolelo, kila šla dole aj rychlo a hlavně sem poznal, co to sú ty endrofíny či jak sa ty mrchy nazívajů, co ve vás vyluzujů ty fantasmagorické stavy, že sa vám chce běhat pořád víc a víc. A jelikož som si myslel, že umím plavat (blud) a jezdit na kole (blud) a běhat mňa taky jde (třetí blud), tož jsem sa přihlásil ve slabé chvilce na tého ironmana do Rakúska, pro začátok radšeji polovičního. Šak som teprve elév v tom triatloně. No nějak som to doběhl, bílý jak stěna, zombie hadra, málem som sa poblil a třikrát sa mi chcelo srať, ale za velkých ovácií som proťal tu pomyslnů cílovů pásku. A tím som měl veškeré mé sportsmanství za uzavřené. Já naiva.

Naopak, úplně sem tomu propadl. Přišel sem o "svobodu", peníze, přítelkyni, ale poznal, co je to droga jménem TRIATLON.

Poznal jsem spoustu úžasných lidiček, navázal hromadu kamarádství, navštívil destinace, kam bych se v životě nepodíval, změnil pohled na život a svět, stal se odolnějším proti stresu, křiváctví, vyselektoval si tzv. kamarády (protože ne všichni co se na vás usmívají, vám přejí a fandí) a stal se jiným člověkem a hlavně vzorem pro své děti (doufám) a možná i inspirací pro ty co jsou či na tom byli jako já.

Takže teď mám ZATÍM za sebou (2022)18 halfironmanů, 5 ironmanů, nějaké ty závody v aquatlonu, duatlonu a běhu. Zaběhl jsem si i čistý maraton (v tréninku) a ½ maraton jsem na Nový rok 2017 dal pod 1:35:00!! Jo a to hlavní!!!!! Zchudl jsem ze 120kg na devadesát, tuky už skoro žadné nemám, břicho zmizelo( vidím na něho) a cítím se skvěle. Tím chci říct, že začít běhat, sportovat či se nějak hýbat má jen jedno nebezpečí, totiž to že tomu propadnete tak ,že i ty endorfiny už vám stačit nebudou.
Mějte se fajn a ať vám to lítá.