DO BOBU USEDÁ S PÁR KILY NAVÍC

Boby jsou závodní sáně, používané pro zimní sport zvaný bobování. Dominik Dvořák, pilot českého čtyřbobu, aspirující být v nejlepší osmičce na mistrovství světa, nebobuje... sviští rychlostí 120km za hodinu..

Dominik lásku k bobům nezískal v 5 letech na stráni za školou. Začínal stejně jako mnoho jiných bobistů na atletické dráze. Dělal víceboje, ze kterých se později začal specializovat na sprinty a skok daleký. V roce 2012 přišla nabídka zkusit boby, u kterých zůstal do současnosti.

Dominiku, překvapila tě tehdejší nabídka vyzkoušet boby?

Pamatuju si na to moc dobře. Byl jsem tenkrát na atletickém tréninku v hale na Strahově v Praze, kam za mnou přišel náš současný předseda svazu a zeptal se mě, jestli bych nechtěl vyzkoušet boby. Tehdy jsem řekl, proč ne?!

Ale upřímně, v prvním momentu jsem moc nevěděl, o co jde. Až později jsem si našel nějaká videa na Youtube a začal nad přemýšlet, že by to nemuselo být až tak špatné. Naopak mi to přišlo jako zajímavý sport. Minimálně tehdy víc než atletika – bylo to něco nového a „víc adrenalinového“ než jen běhání, skákání a házení v předepsaných stylech.

Jaká byla tvoje první jízda? Byl to adrenalin, nebo tam byl i strach? Já sama, když jsem shlédla na Youtube  video „Ukaž káru“, tak jsem si říkala, že bych do toho nevlezla. Průměrně jezdíte kolem 120 km/hod. a přetížení se v některých zatáčkách dostává až na 5G. To přeci není jen tak?

Moje první jízda byla na dráze v německém Konigsee s Honzou Vrbou - skvělým pilotem, který mne hned nevyklopil. I tak to byl šílený zážitek, který se těžko popisuje. Je něco unikátního řítit se ledovým korytem tou obrovskou rychlostí. Jako brzdař musíte naprosto důvěřovat pilotovi, že se neotočíte na hlavy. Celou cestu totiž jedete na plný plyn, brzdí se až opravdu na konci.

To přetížení je většinou dost krátké, protože tou rychlostí vletíte do zatáčky a hned jste zase venku. O to je to ale intenzivnější. Jak říkám i ve videu, občas jsme díky té setrvačné síle v zatáčce hlavami dolu. Šílená věc!

Můžeš nám popsat své začátky? Nepředpokládám, že dostaneš přidělený bob a jezdíš jako na svahu. Jak se učí bobovat?

Potom, co jsem dostal nabídku zkusit boby, jsem v létě absolvoval jedno soustředění s klukama bobistama a několikrát jsem s nimi jel do Liberce na trenažér. To je takový bob na kolečkách, se kterým se trénují starty. Tenkrát jsem ještě dělal atletiku, ale v zimě už jsem pak jel na dráhu. Přišla první jízda v bobu a následně jsem odjezdil svoji první sezónu. Bylo to několik závodů Evropského poháru.

Všechno to šlo celkem rychle protože jsem asi měl dobré předpoklady pro tento sport. Běhal jsem rychle a na tehdejší věk jsem byl i dost silný a vysoký. Tudíž vidiny ještě lepší budoucnosti.

Dva roky jsem dělal brzdaře v posádce Honzy Vrby, kde jsem se dostal i na svoje první Olympijské hry v Sochi 2014.

A protože jsem měl opravdu dobré fyzické předpoklady, dostal jsem po olympijských hrách možnost vyzkoušet pozici pilota. První zkušenost byla dost tragická a od vedení dost nepromyšlená. Dopadlo to tak, že jsem rozmlátil jeden bob. Ale já to nevzdal a odjel jsem do „bobové školy“, kde se učí noví piloti. Probíhá to tak, že tito nováčci startují např. z ½ trati. Tím je dosaženo pomalejší jízdy a jede se podstatně méně. Tím se snadněji naučíš, jak bob reaguje na řízení – že se bob řídí pouze v zatáčce, kde je zatlačen do ledu vlivem přetížení. Naopak na rovině se pouze po ledě klouže a řízení ho většinou dostane do smyku.

Když vezmu závodní boby – existují dvoj a čtyřboby. Vždy je tam pilot a brzdař. U čtyřbobu ještě dvě křídla. Podle čeho se rozdělují tyto pozice? Musí mít člověk nějaké předpoklady? Ať už fyzické nebo musí mít třeba odježděný určitý počet hodin, tedy zkušeností?

Je to tak, že pilot je vždy daný a k němu se skládá posádka. U dvojbobu je brzdařem ten nejlepší z těch tří, kteří dohromady pak jedou čtyřbob. Pokud jde o rozdělení ve čtyřbobu, tak je o vzdálenosti, kterou musí jezdec před nasednutím běžet. To znamená, že ten co naskakuje do bobu jako první z brzdařů je méně běžecky zdatný, ale o to víc silný a dynamický. Naopak poslední brzdař by měl ideálně fakt dobře běhat, aby dokázal dostat bob do co nejvyšší rychlosti. Předpokladem je rozhodně síla, rychlost a dynamika. Ale člověk nemusí být atletem, aby mohl dělat boby. Výhodou může, když umíš rychle běhat. A potom jde i o tělesnou váhu – ideální bobista má 100 – 105 kg.

Jak sám říkáš, na rozdíl od mnoha jiných sportů se u vás váha neřeší. Naopak je to prý vyšší váha lepší. Jak vypadá tvůj jídelníček, abys takové váhy dosáhl, ale zároveň do sebe dostal dost kvalitních živin?

V současnosti už asi budeme muset řešit váhu, protože se poprvé dostáváme k limitu, který je nastavený ve čtyřbobu na 630 kg (celková váha bobu s posádkou). Při minimální váze samotného bobu 210 kg je jednoduché se dopočítat k průměrné váze jednoho člena 105kg.

Ve finále je to o tom, že se nemusíme moc omezovat a naopak jíme tak, abychom „nebyli hladoví“. Podle toho také vypadá i můj jídelníček. Necpu do sebe za každou cenu cokoliv, ale ideálně to, co mi pomůže nabírat na svalech, tzn. hodně proteinů. Nechci tady rozepisovat svůj každodenní příjem cukrů, tuků a bílkovin, nebo jaká to jsou jídla. Jím celkem pestře a hlavně se opravdu snažím, abych měl za den více jídel. Ideálně aspoň šest.

Ještě by mě k té váze zajímalo: máš nějakou závodní váhu a mimozávodní?  Nebo si držíš kila po celý rok?

Většinou před prvními závody mám nejvíc kilo. V současnosti asi 103 – 104 kg. Ale ze zkušeností vím, že v průběhu závodní sezóny mi jde váha o taková dvě kila dolů. Je to asi tím stresem ze závodů a z nedostatku času, kdy člověk nestíhá jíst tak, aby měl „pořád dost“. Ale myslím, že je to takhle fajn. Člověk může na plavkovou sezónu být trochu víc „vysekanej“ a naopak na zimu se zase víc „obalit“.

A jak ti k tomu pomáhá Penco? Co všechno od náš používáš a kdy?

Od Penca nejvíce využívám Mineral Drink a Tricreatin malát. Náš trénink je hodně o běhání, skákání a vzpírání v posilovně. S tricreatinem cítím úžasnou sílu v posilovně, ale zároveň nejsem tak „zatažený“ a ztuhlý při běhání, jako po běžném monohydrátu. A minerálů obecně by měli mít sportovci dostatek. A když chutnají skvěle jako Mineral drink od Penca, tak to do člověka „padá samo“.

Jako rychlé potréninkové svačiny mám vždycky v tašce proteinové tyčinky – kokos v čokoládě – TOP! Na závody pak využíváme celá posádka „nakopávač“  X-ride shot.Teď se mi do ruky dostaly i jejich nové ultra energy tyčinky, a směle můžu říct, že tak dobré energy tyčinky jsem už dlouho nejedl. Už mi docházejí, tak je budu muset rychle doobjednat.. :)

Jak se hledají ostatní členové do bobů? Je to vždy stálý tým, nebo se mezi sebou střídáte a jak dlouho vůbec trvá, než se závodníci dostatečně synchronizují?

Zatím se nám vyplatilo si vytipovat jedince z řad atletů a oslovit je. Stejně jako to bylo i v mém případě. Ale není to pravidlem. Máme mezi sebou kluky, co přišli sami. Zároveň máme mezi sebou bývalé plavce, crossfiťáky, vzpěrače, fotbalisty, atd. Prostě nejen atlety.

Není nás moc, kdo tenhle sport dělá, takže se známe, a tak nějak už víme, jak asi budou rozdělené posádky. Ideální pak je, když jezdí jedna posádka stále pohromadě. Je to lepší pro tzv. „seběhanost“. Stejný startovní rytmus, naučené naskočení do bobu a posez v něm. 

Máme ale vždy několik testů před závodní sezónou, podle kterých se jednotlivé posádky rozdělují. Kteří brzdaři půjdou ke mně, a kteří k pilotovi do závodů evropského poháru. 

Dominiku, mě by opravdu zajímalo, jak vypadá váš tréninkový rok. Jak se v průběhu roku mění tréninkové jednotky a hlavně, kde trénujete.

Boby jsou sezónní sport, takže ta letní příprava je opravdu dlouhá. S přípravou začínáme v květnu a závody nám končí v březnu. První dva až tři měsíce přípravy máme tzv. kondiční, kdy v posilovně hlavně „kruháčujem“ a když zvedáme, tak malé váhy a hodně opakování. Když běháme, tak dlouhé klusání, nebo různé varianty rychlostní vytrvalosti – úseky do 300m nebo vteřinové úseky.

Červenec až září je ve znamení už rychlejšího běhání, kde se úseky zkracují a zrychlují. Zároveň chodíme hodně odrazů. V posilovně vzpíráme – základem je přemístění, dřep, mrtvý tah, trh atd. Tyto tréninky se zkvalitňují směrem k závodnímu období.

Na konci října a v listopadu většinou vyrážíme na dráhy v Německu, abychom se se rozjezdili před závody. Takže k běžným tréninkům v posilovně a běhání přibývá i ježdění na dráze.

Na konci listopadu a v prosinci pak začínají první závody, které jsou až do konce března. Po sezóně máme přibližně měsíc úplně volno. Člověk ale stejně nevydrží se tak dlouho nehýbat, takže volno vypadá tak, že zařazuju plavání, běžky a sjezdovky (když je ještě někde sníh), kolo…

Nedávno vám tedy začala sezóna – jak se na ní těšíš a jaké máš plány? A máš nějaké ambice? Únorové ME ve dvojbobu v Siguldě nebo MS na Cínovci?

V prosinci začínáme prvním závodem Světového poháru v americkém Lake Placid. Po novém roce se celý cirkus přesouvá do Evropy. Na to se těším víc. Evropské dráhy mám naježděné, a tak to není takový masakr jako dráhy za oceánem. Já si vždycky nerad dávám jakékoliv plány a předsevzetí, ale je možné odhadovat výsledky alespoň podle těch z loňské sezóny. Líbilo by se mi předvést nějaký hezký výsledek na ME čtyřbobů ve Winterbergu a ME dvojbobů v Siguldě. A na konci sezóny budeme mít MS v Altenbergu na které se moc těším. Je to dráha, která je opravdu hned za hranicemi, a tak se těším, že se předvedeme před našimi fanoušky.

A ještě mám jednu otázku. Poslední. Nedávno mi jedna sportovní psycholožka vyprávěla, jak k ní na sezení docházeli bobisté a jedno mistrovství kvůli nim i zhlédla. Líbilo se jí, jak se závodníci, předtím než vystartují, nabuzovali. Ale, když nastoupili Češi a ona porozuměla, co říkají, tak pochopila, že to tedy žádné americké srdceryvné proslovy zrovna nejsou.., ale pár chlapských peprných výrazů. Takže se ptám: máte i vy nějaký předstartovní rituál/pokřik, který vás nabudí?

Hahaha…:D No, on ten předstartovní pokřik se přesouvá po generacích mezi bobisty, takže to slovíčko m***t je pořád stejné. :D Ale takové ty motivační věty, kterými se hecujeme, padají v šatně. A většinou se snažíme jeden druhého nabudit tak, že si říkáme, že teď porazíme ostatní, že do toho dáme maximum. Pak si v šatně všichni plácneme a jdeme na start.

Dominiku, moc děkuji za rozhovor a za tým Penco ti přeji mnoho úspěchů v nadcházející sezóně.

Já moc děkuju i za celý tým. Letošní přípravu jsme absolvovali právě s podporou od vás a věřím, že právě dobroty od Penco nám pomohli se fyzicky zlepšit, a že to všechno dohromady přinese své ovoce.